Jedné dívce z východních čech

Vzpomínka na jeden letní den

pan Čepec

Poslouchám živák jazzu a vidím její vlasy, oči, tělo...

Poslouchám živák jazzu v duchu volám její jméno...

Poslouchám živák jazzu a chci jí verše psát...

Poslouchám živák jazzu a chci všechny její pihy znát...

Poslouchám živák jazzu a jsem tady, ona tam...

Poslouchám živák jazzu ona je pryč a já jsem sám...

Zapsáno po dlouhé krizi 28.3. 2012

Další z cyklu Sny, které se mi možná zdají, když nespím.

Můra

Pan Čepec

Jdu po ulici, kde nic a nikdo není.

Jdu po ulici těsně po setmění.

Jdu po ulici tmou, ztratil jsem se asi.

Jdu po ulici a slyším divný hlasy.

Jdu po ulici, z těch hlasů je hřmění.

Jdu po ulici - probuzení...

Zapsáno do poznámek 18.2. 2012

Pokračování ve snění

Ráno

Pan Čepec

Vychází slunce a na horizontu tančí baletka.

Vychází slunce a ona tančí jak na žiletkách.

Vychází slunce a vůkol rosa padá.

Vychází slunce a ta baletka je nahá.

Vychází slunce a kolem loky voní.

Vychází slunce a já bych chtěl jít za ní.

Vychází slunce a jsem volný jako pták.

Vychází slunce a kvete vlčí mák.

Do poznámek zapsáno 25.2. 2012