Epos o vedlejších účincích zeleného piva
Pan Čepec
Byl čtvrtek a v městě vládlo veselí,
není tomu divu, byl to čtvrtek zelený.
Tu Čepec vstoupil v modrý bar
i poručil si brčálové barvy tovar.
Ten mok chutil mu velice,
završil se vpočtu čtveřice.
Najednou se ztrácí řád,
Čepec vstává, musí ráno vstát!
V šest hodin to musí být,
v šest hodin musí jít!
Tak odešel na Astorku,
věrný budík na svém stolku.
Přišel noci temný vpád
a Čepec začal v míru spát.
Zlá předtucha ruší spaní,
jak by slyšel strašné řvaní.
Zašátrá a najde budík.
Podívá se zařve: „Kurník!“
Do tmy září raní čas
už je osmapadesát!
Rychlostí japonského rychlíka,
spodky, svršky navléká,
do ruxaku věci hustíc,
chce být už pryč, nic víc!
A už chvátá chodbou prázdnou,
chůzí rychlou, chůzí ráznou.
Šátrá v kapse, jaké má jen zpoždění?
Takhle zaspat! K zbláznění!
Kouká očím nevěří,
do kurev hned láteří!
Osude, ty jsi fakt běhna!
Není šest je jedna!
Zapsáno 6.4. 2012
