Víla
pan Čepec
Jdu džunglí domovních stínů,
Najednou záblesk! Zahlédnu vílu.
Pod pobledlým měsícem,
Vyrážím za ní, za mým snem.
Přišla z kraje snů do probdělé noci.
Jenom se zablýskla, už jsem v její moci.
Je na dosah ruky, je blízko - dosti.
Je žena - duše, maso a kosti...
Napsáno někdy mezi 1. a 13.7. 2012
Žádné komentáře:
Okomentovat