Víla

Víla

pan Čepec

Jdu džunglí domovních stínů,

Najednou záblesk! Zahlédnu vílu.

Pod pobledlým měsícem,

Vyrážím za ní, za mým snem.

Přišla z kraje snů do probdělé noci.

Jenom se zablýskla, už jsem v její moci.

Je na dosah ruky, je blízko - dosti.

Je žena - duše, maso a kosti...

Napsáno někdy mezi 1. a 13.7. 2012

Povzdech

Povzdech

pan Čepec

Oči jako smaragdy, bystrá hlava, čistá duše,

Všechno zní tak lákavě, tak jednoduše.

Nebojím se sní mluvít, spíš jí to říct,

Že chtěl bych asi i něco víc...

Napsáno 21.7. 2012