Probuzení

Probuzení

pan Čepec

Probudil jsem se v kaluži svýho potu,

A cítil jen prázdno a samotu.

Byl jsem sám a malej jak nikdy,

Strašně sám, ale kolem sebe lidi.

Bezmoc, pránzdno, vztek, rychlej dech,

ležím v louži svý bezmoci a na zádech...

8.11. 2012

Movembrovská óda na studijní oddělení

Movembrovská óda na studijní oddělení

pan Čepec

Jednou bych chtěl míti knír

Jako paní inženýr!

Víla

Víla

pan Čepec

Jdu džunglí domovních stínů,

Najednou záblesk! Zahlédnu vílu.

Pod pobledlým měsícem,

Vyrážím za ní, za mým snem.

Přišla z kraje snů do probdělé noci.

Jenom se zablýskla, už jsem v její moci.

Je na dosah ruky, je blízko - dosti.

Je žena - duše, maso a kosti...

Napsáno někdy mezi 1. a 13.7. 2012

Povzdech

Povzdech

pan Čepec

Oči jako smaragdy, bystrá hlava, čistá duše,

Všechno zní tak lákavě, tak jednoduše.

Nebojím se sní mluvít, spíš jí to říct,

Že chtěl bych asi i něco víc...

Napsáno 21.7. 2012

Prohlášení ke způsobu pomalé sebe-destrukce

Prohlášení ke způsobu pomalé sebe-destrukce

pan Čepec

Je mi dvacet, 

Mám kocovinu, chce se mi zvracet.

Je midvacet, 

K tomu se nebudem vracet.

Mám svoje vize a postoje,

Je mi kolik mi je, tak co je?

Prej, mládí v před!

Já mám hlavou jak střep, 

Kvůli lasce, že jsem sám,

Proto chlastám jako dán.

29.5. 2012

Prázdná noc

pan Čepec

on a ona

jádro z umakartu

to byla doba

teď stojí na startu

znova to začiná

ale i končí

město pohasíná

a svět se točí

kocovina na prahu

dalšího rána

co z toho vztahu

srdce se nelámá

Zapsáno 29.4. 2012

Epos o vedlejších účincích zeleného piva

Epos o vedlejších účincích zeleného piva

Pan Čepec

Byl čtvrtek a v městě vládlo veselí,

není tomu divu, byl to čtvrtek zelený.

Tu Čepec vstoupil v modrý bar

i poručil si brčálové barvy tovar.

Ten mok chutil mu velice,

završil se vpočtu čtveřice.

Najednou se ztrácí řád,

Čepec vstává, musí ráno vstát!

V šest hodin to musí být,

v šest hodin musí jít!

Tak odešel na Astorku,

věrný budík na svém stolku.

Přišel noci temný vpád

a Čepec začal v míru spát.

Zlá předtucha ruší spaní,

jak by slyšel strašné řvaní.

Zašátrá a najde budík.

Podívá se zařve: „Kurník!“

Do tmy září raní čas

už je osmapadesát!

Rychlostí japonského rychlíka,

spodky, svršky navléká,

do ruxaku věci hustíc,

chce být už pryč, nic víc!

A už chvátá chodbou prázdnou,

chůzí rychlou, chůzí ráznou.

Šátrá v kapse, jaké má jen zpoždění?

Takhle zaspat! K zbláznění!

Kouká očím nevěří,

do kurev hned láteří!

Osude, ty jsi fakt běhna!

Není šest je jedna!

Zapsáno 6.4. 2012